Graz je krásné městečko v Rakousku a v polovině srpna se tam jel  historicky první závod mistrovství Evropy mládeže na horských kolech.  Do Grazu jsme vyrazili v pondělí dopoledne ve složení Mates, Nikča a Matyáš (SK Velo Praha) za Bike2000 a Barča, kterou jsme zapůjčili do Čes.spořitelny. 
Po příjezdu na místo se závoďáci jeli podívat na trať, a my všichni ostatní (Luboš, Petr S., Martin, Luděk) začli stavět depo neboli podle sousedů Castl. Je fakt, že do večera vyrostlo na louce solidní stanové městečko se vším všudy. Po dojezdu závoďáků z tréninku bylo hned jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Všichni se shodli, že tak prudký kopec vyjížděli málokde a sjezdy taky stály zato. První den nás čekala štafeta družstev a Mates vyjel ráno v zaváděčce 11 pořadí do odpoledního závodu. Štafetu rozjížděl Mates, po něm jela Nikola  a finišoval Maty, který to dotáhl na výborné 5 místo. Starší kluci dojeli s Barčou na krásném 7. místě. Takže hned první den nás bylo při vyhlašování na pódiu vidět, neboť se vždy vyhlašovalo vše do 10. místa.
Druhý den nás čekala nám absolutně neznámá kombinace techniky spojená s odpoledním startem závodu XCO Gundersenovou metodou. Přeloženo - dopoledne přeskakování a vyjíždění různých překážek a průjezd vytýčenou tratí, kde podle počtu trestných bodů nasbíraných v této pasáži a přepočtených na trestné vteřiny startovali v odstupech v XCO závodě. I přesto, že se našim závodníkům tato dopolední technika moc nevyvedla, teda až na Barču, která vyrážela do závodu ze 6 pozice, celkem všichni tyto ztráty dojeli a umístili se opět do bodované desítky. Další den,  tedy 3., čekal na všechny půlmaratón s dlouhým výjezdem po silnici a návratem korytem potoka na finální část závodní trati. I zde všichni dojeli do 10. místa a byli vidět na pódiu. Čtvrtý den čekal na všechny poslední závod v XCO a nutno říct, že asi ten nejtěžší, neboť teplota hned od rána byla jako v tropech a na závoďáky čekaly 3 okruhy.  Nejlépe se v této disciplíně dařilo Nikči, která si dojela pro bronz a byla vidět i na bedně. Ostatní se ale také neztratili a opět byli do 10. a tedy i na pódiu.  No a po dojezdu se už jenom počítalo, sčítalo a kalkulovalo jak by to asi všechno mohlo dopadnout.
V pět odpoledne to všechno začli vyhlašovat a naši se vůbec nemuseli stydět, neboť v každém vyhlášení šel někdo na pódium. V jednotlivcích se celkově umístili: Nikča 8, Mates 6, Maty 32, Barča 4, Honza 11, Luděk 23. Jako družstva jsme celkově v mladších skončili na 8.místě a ve starších na 7.místě.
Co říct na závěr: skvělé závody, skvělá organizace, obrovská nová zkušenost pro všechny a hlavně srovnání s konkurencí. Takže příští rok v Grazu znovu a ve větším počtu.

 Máme to za sebou a dost to bolelo. Přivezli jsme sice jeden titul Mistra ČR, ale měli jsme na víc. Popořádku. Teplice nás přivítaly poměrně chladným počasím, avšak bylo sucho a slunečno, takže to bylo docela příjemné. V pátek ráno jsme vyrazili trénovat, trať byla vytyčena lázeňským parkem a dlužno říci, že to byla trať opravdu mistrovská. Naši najížděli každý detail velmi důkladně a tak toho měli v poledne všichni docela dost. Někteří už měli zelená kolena a pár slziček, ale všichni to zvládli. Po zbytek dne už bylo jenom samé chichi a vládla dobrá nálada. Všechno se pokazilo až v noci z pátku na sobotu, kdy v hotelu, kde jsme spali, probíhala jakási podivná oslava čehosi a celou noc nám do betonových stěn duněla krásná muzika. Myslím, že se to odrazilo na celkové náladě v týmu. Nebylo to nic moc. Také při ranním rozjíždění jsme museli použít univerzální zelenou vodičku, pak už ale začaly přípravy ke startu. První vyrazily, už téměř tradičně, v 9.00 holky a bylo jich netradičně na startu 19. Petra s Nikčou vystřelily společně se Sašou vzorně, Sofie se snad ještě trochu bála, byl to její první velký start. do druhého kola vjela Nikol na druhém místě a mírně ztrácela, také Petra už měla docela odstup na třetí pozici a Saša byla sedmá. Sofča bojovala spíše se sebou, ale opravdu bojovala! Mezi časem vyrazili na trať také kluci: Sergej jako dělo a do desítky byl vidět i Bert, po prvním kole se však stalo cosi nepochopitelného. Z gigantického Matějova náskoku se vyklubala zlomená přehazovačka a tak i konec všem ambicím na titul. Také Albert měl na trati mnoho pádů a tak byl myslím rád, že se dokutále do cíle někde za třicítkou. To už byly v cíli i holky: Nikol druhá, Petra zase brambora, Saša sedmá a Sofie dvanáctá. Ta snad jediná byla spokojená, protože to byl velmi dobrý výsledek. Na ostatních bylo vidět zklamání a obrovská únava, inu soupeři byli tentokrát lepší. To už nám zbývalo jenom poslední žhavé železo - Barča - a nic jsme nechtěli zakřiknout. Naštěstí její forma a disciplína je ohromující a tak už po prvním kole nebylo pochyb, že by snad i doběhla po svých, kdyby snad nějaký defekt... Tak jsme nakonec zažili i okamžiky veliké radosti. Teď už jen dotáhnout tu kárku do cíle, 17. září nám držte palce, bude finále ČP v Bedřichově a tam bychom to vše mohli napravit...

Do Pece jsme přijeli ve čtvrtek odpoledne. V pátek ráno jsme si šli projet trať, která byla podobná jako loni, až na pár změn. Trať byla technicky velmi náročná, jak malá, tak i velká. Taky byla trošku delší než loni, protože byla obohacená o zaváděcí kolo, které bylo tak do kopce, že sis musel málem dát na kolo mačky, abys to vyjel. V pátek jsme měli ještě přes den pěkně, což se o večeru a sobotě ráno říci nedá. Večerní bouře udělala trať ještě těžší, než byla, a žáci, kteří jeli ráno, se s tím museli poprat, ale zvládli to na jedničku.
První startovaly žákyně, které jely dva malé okruhy bez zaváděcího kola. A vedly si skvěle. Nikča se ze začátku držela druhá, ale nevydržela to moc dlouho, protože do druhého kola najížděla první, sice se soupeřkou v zádech, ale tu smetla v kopci za cílem a celé kolo jen zvyšovala náskok a zaslouženě si dojela pro vítězství. Taky Peťka se Sašou jely skvěle. Peťka si dojela pro čtvrté místo, ale třetí neměla vůbec daleko a Saša hned za ní, na pátém místě.
Pět minut po žákyních odstartovali žáci, kteří jeli dvě kola se zaváděčkou. Mates opět nezklamal a ze svých soupeřů si zase udělal srandu, svojí úžasnou a spanilou jízdou si dojel pro třetí vítězství za sebou. Taky Berťa zajel dobře, první kolo se dokonce držel na šestém místě, ale v závěru mu došlo a dojel si pro jedenáctou pozici.
V jednu startovaly kadetky, juniorky a ženy. Kadetky už jely velké kolo. Po večerní bouři se kola ubírala, takže Barča jela nakonec jedno velké kolo. Barča tentokrát startovala za národní team a s tratí se poprala na jedničku a také si dojela pro třetí vítězství v řadě s velkým náskokem.
Doufám, že na republice, která je v Teplicích, nám budete držet palce a my vám slibujeme, že se budeme snažit zajet co nejlépe. Tak v Teplicích ahoj.
Bára

V Plzni nás čekalo krásné počasí a naprosto suchá trať prošněrovaná krásným parkem přímo ve středu města. Hned po pátečním tréninku se naši závodníci shodli na tom, že trať je zatím nejtěžší v řadě seriálu. V sobotu, kdy hned první závodili žáci a žákyně, poprvé nechali pořadatelé jet v první vlně holky a až pak pustili kluky, a snad i proto, že měly holky volnou trať, tak závodily jen samy se sebou. A pak už to šlo jako po drátkách, Nikol konečně prolomila smůlu věčně druhé, Petra sice bramborová, ale i tak skvěle a Saša  dojela na výborném sedmém místě. Matěj si udělal ze svých soupeřů opravdovou legraci, to bylo od něj ošklivé :-) a Bára má úplně stejné povahové rysy jak bráška. Také díky tomu si Barča vysloužila první reprezentační start na mezinárodních závodech! Berťa bojoval jako čert, ale v druhém kole mu trošku došlo, takže nakonec to bylo třinácté místo. To je však v konkurenci 34 dravců skvělý výsledek! Jo, a fotky jsou tam kde obvykle.  

To byl tedy víkend, rozthnout se bylo třeba, protože v sobotu se odehrály hned dva závody. Do Protivanova jela ukázat záda svým soupeřkám Sofie a ostatní jeli znemožnit rivaly na novou trať Valašky ve Vidči. Výsledky najdete na http://www.edieteam.cz/ Dlužno dodat, že trať byla opravdu náročná a naši borci a -rkyně ji zvládli vesměs vítečně, protože jsme měli zastoupení téměř ve všech kategoriích a v mnoha z nich jsme obsadili bednu, starší žačky dokonce kompletně.

V neděli se odehrál další díl Beskydského poháru v Lubně na staré známé trati s brodem. Počasí přálo a tak jsme si užili suché trati a nízkého stavu vody, avšak za brodem byl tradičně bahnitý lesní úsek, takže dětátka i kola byla zase jako prasátka. Výsledky jsou jako obvykle  http://www.cyklo-konecny.cz/zavody/vysledky2011/vysledky2011.htm. Závod byl součástí Frýdlantských sportovních her a tak si všichni vyhlášení vítězové odvezli nádherné poháry a ceny.

Po valašce si naši reprezentanti odskočili, místo řízku u babičky, ještě na závod Slovenského poháru. Mám jenom kusé informace, ale zdá se, že tam na naše dresy nebudou vzpomínat dobře. Miška, Bruno i Nikol si přivezli slovenské zlato! Ani hokej ani kolo ...

Valaška v sobotu 21. 5. 2011 pokračovala na již známém místě – v Halenkově. Počasí se trochu zlobilo, ale nakonec na trati lehce zmokla jenom Bára. Ostatním Radegast pouze vyhrožoval hromobitím. Trať byla tradiční, pro nejmenší kolečko kolem úřadu, větší okruh po úbočí blízkého lesa a největší pěkně do kopce na vysílač a pak technickou pasáží šupky zase na náves. Počet okruhů byl ještě ráno neznámý, když pořadatelé jakoby slevili z věhlasně těžkých MTB tratí, ale nakonec se jelo jako za starých valašských časů. No a výsledky? Myslím, že se nemáme za co stydět: prťata z přípravky 1 vyhrála Deniska Olivová, Honzík Dymáček si dojel pro bronz v kategorii přípravka 2. Bruno nenechal nikomu šanci a jasně zvítězil mezi předžáky a Miška Bojková se postavila na trojku v téže věkové soutěži. Dan Zajíc a Tonda Adámek ještě nestačili na čelo závodu, ale bojovali se ctí, vydžať! Sofie měla na trati trochu smůlu, pád ji připravil o bednu, ty nešťastné sjezdy. Sergej se zase s nikým nemazlil a rozsekal žáky na cucky, bohužel byl mezi nimi i Berťa, který zůstal těsně pod bednou, snad příště?! Zato žákyně zářily Nikol, Petra, Saša, takové bylo nakonec jejich pořadí, ačkoli Nikol jela jaksi úplně jiný závod, její náskok byl krutý. Na závěr Barča nestačila jenom na Báru Machulkovou, dlužno ovšem dodat, že to je věkem juniorka a naše Barča držela krok!  

14. 5. 2011 jsme se přesunuli na opačný konec naší krásné vlasti, až do Aše. Uf, cesta to daleká, ale na místě jsme našli krásný městský sportovní areál, na nějž navazuje lyžařská sjezdovka a přilehlý les. Trať se kroutila naskrz všemi možnými typy terénu, avšak nejzajímavější pasáž byla ve vzrostlém lese, jehož svážný profil je navíc vylepšen krátery po granátech z druhé světové války. Maso! Jak prohlásil Luboš: „ nejtěžší místa v běláku, jsou jako procházka růžovou zahradou“. Já jen dodal, že kamzík by si tady vzal mačky. Protože však máme výborně technicky nadané ridery, tak naši borci zaznamenali mnoho výrazných úspěchů! Předně je třeba vyzvednout výkon Barči, která si ze svých soupeřek udělala trhací kalendář, ale také Sergej jel jako stroj a sestrou se nenechal zahanbit a Berťa si dojel pro vynikající 14 místo. Žačky, jež se postavily na start hned tři, se však také nedaly lacino: Saša – osmá, Petra – pátá a Nikol dokonce druhá!  

V neděli 15. 5. 2011 se některá naše holátka odhodlala, i přes nepřízeň počasí, závodit na Beskydský pohár do Pržna. Nebyl jsem tam, ale kdo viděl fotky, tak by si mohl myslet, že rodiče patří do blázince a děti do sociálního zařízení.  Fotky jsou k vidění na: http://picasaweb.google.com/lkbanik , výsledky snad už jsou na www.cyklo-konecny.cz . Všichni účastníci zaslouží ohromnou poklonu za skvělou reprezentaci a jistě náročný sportovní výkon!

První závod pětidílného seriálu Českého poháru MTB máme za sebou. Bohužel to byl jediný závod "Českého" poháru konaný na Moravě, takže kdo chtěl vidět a nepřesunovat se letadlem, například do Aše, tak už má smůlu. Jelo se na velmi členité a obtížné trati v okolí obce Okrouhlá. Trať byla ještě v pátek blátivá, ale do sobotního rána, možná také díky mrazíku, docela oschla. Start nejmladší kategorie (žáků), proběhl už v 9.00 a na roštu jsme měli mnoho želízek. Matěj Průdek a Albert Poláček absolvovali zkrácený okruh o délce cca 3 km třikrát. Albert dojel 26. a Sergej dokonce 6! V konkurenci 47 dravců jsou to skvělé výsledky. Dívky kroužili na stejné trati dvakrát a v cíli se naše barvy objevily na dresu Nikol Stočkové dokonce na druhém místě. Petra Kozelská a Saša Olivová obsadily 6. resp. 12. místo a to je opravdu výborné. Barča Průdková již letos startovala v kategorii kadetky a tedy na trati 6 km. Její šesté místo v cíli je naprosto nečekaným úspěchem, také vzhledem k tomu, že jeden okruh používala kolo k jízdě a druhý k vzteku, protože hned za průjezdem do druhého okruhu prorazila pneumatiku a do depa musela pěkně po svých a zatraceně daleko. Takže paráda!

Fotografie budou, až je vyvolám, na známém místě.

V neděli jsme se po Okrouhlé přesunuli o kousek vedle, do Bořitova - již tradičního místa, kde se odehrává jeden díl poháru Drahanské vrchoviny. Letos si pořadatelé připravili krásné počasí, suchou trať a opět velmi dobrou organizaci. Měli jsme zde opět poměrně silné zastoupení a naše barvy byly vidět také na stupních vítězů. Tradičně začaly odrážedla a postupně startovali i starší. Mezi maličkými zaznamenala slavné vítězství Deniska Olivová, Nikina Joannidu si v závěrečném finiši, jako ze svěťáku, vybojovala osmé místo mezi předžačkami. Také Sofie Joannidu se nenechala zahanbit výkonem své mladší sestry a nechala všechny ostatní mladší žačky hluboko za sebou. Pak přišli na řadu starší žáci a žákyně, na výborném osmém místě přijel do cíle Albert Poláček a holky na hlavu porazila Nikol Stočková. Za ní se s mírným rozestupem do cíle přihnaly Petra Kozelská a Saša Olivová na čtvrtém a pátém místě.